Ext2: adresáře
Z MiS
(Rozdíly mezi verzemi)
m (Vytvoření prázdné stránky) |
(Doplnění obsahu) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
[[Category:VSE]][[Category:OSY]][[Category:Informatika]][[Category:Ukládání dat]][[Category:Stránky_s_obrázky]] | [[Category:VSE]][[Category:OSY]][[Category:Informatika]][[Category:Ukládání dat]][[Category:Stránky_s_obrázky]] | ||
| − | == | + | == Adresáře v ext2 == |
| + | |||
| + | <div class="Poznamka">V unixových operačních systémech je zaužíván pojem ''adresář'' (directory), operační systém Windows zavádí pojem ''složka'' (folder). Oba pojmy ale označují totéž.</div> | ||
| + | |||
| + | * Adresář si můžeme představit jako speciální soubor. | ||
| + | * Od běžného souboru se liší příznakem v [[Ext2: i-node|i-nodu]]. | ||
| + | |||
| + | ; Adresář obsahuje: | ||
| + | *názvy souborů (těch, které se v adresáři nachází) | ||
| + | *číslo i-nodu souboru u každého souboru | ||
| + | |||
| + | ; Soubory <code>.</code> a </code>..</code> | ||
| + | Každý adresář obsahuje vždy položky: | ||
| + | * <code>.</code> | ||
| + | ** Odkaz na tento adresář. | ||
| + | **(Název ".", číslo i-nodu odkazuje na vlastní i-node.) | ||
| + | * <code>..</code> | ||
| + | **Odkaz na nadřazený adresář. | ||
| + | **(Název "..", číslo i-nodu nadřazeného adresáře.) | ||
| + | |||
| + | Kořenový adresář má jako rodičovský adresář sebe sama. | ||
| + | |||
| + | <div class="Poznamka">Tedy kořenový adresář poznáme tak, že čísla i-nodů u souborů <code>.</code> a <code>..</code> jsou stejná.</div> | ||
| + | |||
| + | [[Image:inode-adr.png]] | ||
| + | |||
| + | == Pevné linky (hardlink) == | ||
| + | * Všimněte si, že jeden i-node může být přiřazen více souborům. | ||
| + | * „Pevný link“ je pak vlastně druhý název pro stejný soubor. | ||
| + | |||
| + | <div class="Priklad"> | ||
| + | ; Zamyslete se: | ||
| + | * K čemu je dobré je mít pevné linky? | ||
| + | * Jaká omezení pevné linky mají? | ||
| + | </div> | ||
| + | |||
| + | Práce s pevnými linky a dalšími typy souborů viz [[Ext2: typy souborů]]. | ||
| + | |||
| + | == Práce s i-nody == | ||
| + | Příkaz <code>ls -li</code> zobrazí i čísla i-nodů. | ||
| + | |||
| + | ; Vyzkoušejte: | ||
| + | #Jak zjistíte číslo i-nodu daného souboru? | ||
| + | #Zjistěte číslo i-nodu pro svůj domovský adresář. | ||
| + | #Vytvořte složku ~/pokus | ||
| + | #*Jaké má číslo i-nodu? | ||
| + | #*Zodpovězte na základě předchozích vědomostí a pak ověřte:<br /> | ||
| + | Jaká čísla i-nodu mají: | ||
| + | #*~/pokus/. | ||
| + | #*~/pokus/.. | ||
| + | #Jaké číslo i-nodu má kořenový adresář na vašem počítači? | ||
Verze z 7. 5. 2014, 11:41
Adresáře v ext2
V unixových operačních systémech je zaužíván pojem adresář (directory), operační systém Windows zavádí pojem složka (folder). Oba pojmy ale označují totéž.
- Adresář si můžeme představit jako speciální soubor.
- Od běžného souboru se liší příznakem v i-nodu.
- Adresář obsahuje
- názvy souborů (těch, které se v adresáři nachází)
- číslo i-nodu souboru u každého souboru
- Soubory
.a </code>..</code>
Každý adresář obsahuje vždy položky:
-
.- Odkaz na tento adresář.
- (Název ".", číslo i-nodu odkazuje na vlastní i-node.)
-
..- Odkaz na nadřazený adresář.
- (Název "..", číslo i-nodu nadřazeného adresáře.)
Kořenový adresář má jako rodičovský adresář sebe sama.
Tedy kořenový adresář poznáme tak, že čísla i-nodů u souborů
. a .. jsou stejná.
Pevné linky (hardlink)
- Všimněte si, že jeden i-node může být přiřazen více souborům.
- „Pevný link“ je pak vlastně druhý název pro stejný soubor.
- Zamyslete se
- K čemu je dobré je mít pevné linky?
- Jaká omezení pevné linky mají?
Práce s pevnými linky a dalšími typy souborů viz Ext2: typy souborů.
Práce s i-nody
Příkaz ls -li zobrazí i čísla i-nodů.
- Vyzkoušejte
- Jak zjistíte číslo i-nodu daného souboru?
- Zjistěte číslo i-nodu pro svůj domovský adresář.
- Vytvořte složku ~/pokus
- Jaké má číslo i-nodu?
- Zodpovězte na základě předchozích vědomostí a pak ověřte:
Jaká čísla i-nodu mají:
- ~/pokus/.
- ~/pokus/..
- Jaké číslo i-nodu má kořenový adresář na vašem počítači?
