Rukopis 1692
Choď klidně uprostřed shonu a spěchu a buď si vědom míru, který je v tichu. Pokud je to možné aniž se zradíš, vycházej dobře se všemi lidmi.
Říkej svou pravdu tiše a jasně a naslouchej ostatním i mdlým a pošetilým, také oni mají svůj příběh.
Vyhýbej se hlučným a svářlivým osobám, otravují ducha. Jestliže se budeš srovnávat s jinými, můžeš se stát domýšlivým a zahořklým, neboť vždy se najdou lidé větší a menší než ty.
Raduj se stejně z toho, čeho jsi dosáhl, jako ze svých plánů. Udržuj zájem o svoji vlastní životní dráhu, jakkoli skromnou, je to opravdová hodnota v proměnlivém osudu.
Buď opatrný ve svých záležitostech, neboť svět je plný darebnosti. Ale nenech se tím zaslepit k jeho dobrým stránkám — mnoho lidí zápasí o velké ideály a všude je život plný hrdinství. Buď sám sebou! Zvlášť nepředstírej city a náklonnost ani se nestav cynicky k lásce, neboť tváří v tvář vší vyprahlosti a rozčarování je věčně svěží jako tráva.
Přijmi laskavě běh let a s půvabem se vzdávej mládí. Pěstuj sílu ducha, jež by tě ochránila v náhlém neštěstí. Ale netrap se představami. Mnohé obavy se rodí z únavy a osamělosti. Až na rozumnou disciplínu buď k sobě laskavý.
Jsi dítětem vesmíru stejně jako stromy a hvězdy, máš právo být zde. Ať ti to je jasné nebo ne, vesmír se určitě rozvíjí tak, jak má.
Buď proto v míru se svým Bohem, jakkoli si ho představuješ a ať jsou jakékoliv tvé úkoly a usilování — udržuj mír ve své duši v hlučném zmatku života. Se vší jeho nepravostí, dřinou a rozbitými sny je to přesto krásný svět.
Buď proto bdělý a pozorný a pokoušej se být šťastným!
[Text podle několika zdrojů pochází z listiny nalezené v chrámu sv. Pavla v Římě v roce 1692.]
